Životní prostředí je součástí fyzického prostředí. Vzhledem k tomu, že kvalita životního prostředí je vysokou prioritou jak celospolečenskou, tak i v Plzni, vytvořili jsme samostatnou dimenzi pro její sledování.

Grafy pod odkazy výše obsahují následující srovnání:

Srovnání koeficientu ekologické stability – podíl ekologicky příznivých ploch a ploch, které zatěžují životní prostředí.

Srovnání ploch měst podle druhu jednotlivých pozemků.

Srovnání výdajů na obyvatele v rámci jednotlivých rozpočtů podle odvětví v rámci životního prostředí.

Srovnání objemu emisí hlavních znečišťujících látek (TZL, SO2, Nox, CO, VOC, amoniak PM 10 a PM 2,5) v letech.

  • TZL – tuhé znečišťující látky
  • Oxidy dusíku Nox – Oxidy dusíku jsou přirozenou součástí životního prostředí, vznikají především při spalovaní fosilních paliv za vysokých teplot, během bouřek, mezi producenty se řadí i mikroorganizmy. Oxidy dusíku se podílejí na vzniku kyselých dešťů a přízemního ozónu.
  • Oxid uhelnatý CO – vzniká mimo jiné jako produkt nedokonalého spalování fosilních paliv i biomasy.
  • Těkavé organické látky VOC
  • Polétavý prach PM10, PM2,5, PM1,0 – Polétavý prach (PM z anglického názvu „particulate matter“) je pojem pro mikročástice o velikosti několika mikrometrů (µm). Částice mají své specifické označení podle velikosti – například PM10 označuje polétavý prach o velikosti 10 mikrometrů. Částice atmosférického aerosolu se usazují v dýchacích cestách. Místo záchytu závisí na jejich velikosti. Větší částice se zachycují na chloupcích v nose a nezpůsobují větší potíže. Částice menší než 10 µm (PM10) se mohou usazovat v průduškách a způsobovat zdravotní problémy.
  • Oxid siřičitý (SO2) – Oxid siřičitý reaguje s chlorofylem (fotosyntetickým barvivem rostlin) a narušuje tak fotosyntézu. V ovzduší oxiduje se vzdušným kyslíkem za přítomnosti vody na kyselinu sírovou, která je spolu s kyselinou siřičitou příčinou kyselých dešťů.